Z dnešního úhlu pohledu má řešení koupelny většinou daná pravidla, která se mění jen v závislosti na velikosti této místnosti. V koupelně by prostě mělo být alespoň jedno umyvadlo, sprchový kout nebo vana.
-
Zajímavé je nahlédnout o několik tisíc let zpět a podívat se, jak hygienu řešili například staří Římané nebo Řekové.
- Nejprve je zapotřebí říct, že si oba tyto národy na čistotě velice zakládali.
Důkazem jsou například lázně Stabian, které byly objevené v Pompejích. Jednalo se o rozsáhlý komplex budov, ve kterém bychom mohli navštívit plavecký bazén, lázeň s horkou vodou i parní lázně. Návštěvníci měli k dispozici i šatny. Je jisté, že tyto lázně nebyly určené pro každého a sloužily spíše jako místo společenského setkávání.
- I zmínění Řekové si potrpěli na koupele.
- Nejstarší terakotová vana pochází právě z řeckého ostrova Kréta a její stáří se odhaduje na více než 3700 let.
V té době se také příliš nešířily nakažlivé nemoci.
Středověk považoval koupel za škodlivou
Veškeré tyto pozitivní snahy doslova spláchl středověk. Koupání se začalo považovat za zdraví škodlivé, a dokonce mohlo zrušit křest. Také odporovalo tehdejší morálce. A jak to bylo právě ve středověku s různými epidemiemi, asi není nutné uvádět. Dařilo se moru, choleře a dalším nemocem, na které mnohdy vymíraly i celé vesnice.
- Do vany to ale stejně naše předky ještě dlouho nedostalo.
Důkazem je například francouzský král Ludvík IV., který se dokázal tomuto aktu ubránit téměř po celý život. Traduje se, že se ve svém životě koupal pouze dvakrát. Přitom se podle historických pramenů jednalo o velice vzdělaného muže, který měl distingované a vznešené vystupování. Byl milovníkem umění. A to především baletu, kterému se dokonce v mladších letech věnoval. Po celý život prý velice dobře tančil.
- Dnešní dáma by ale asi jeho vyzvání k tanci z pochopitelných důvodů odmítla.
