A velmi rády si hrají ve svém pokojíku na paní učitelku, na maminku anebo znáte to určitě – na obchod. Neustále něco musíte nakupovat, vaše ratolest vám chleba, rohlíky, jahody stále dokola prodává, vy platíte penězi, odcházíte, přicházíte a dítko se nemůže hry nabažit. Velmi často se dozvídáte i věty, o kterých byste si nikdy nemysleli, že je vaše dítě vůbec zná, natož když je použije. Ale děti mají uši nastražené snad po celý den. Ve školce, v družině, na hřišti, při hrách na písku s bábovičkami, kde se setkává skupinka stejně starých dětí a vykládají si svoje dětské historky a uplácají nejen bábovičky, ale dají k dobru i veselé příhody z prostředí domova.
A vy se pak divíte, kde Anička, Barunka, Honzík, slyšeli to a ono. Hry rozvíjí dětskou mysl a fantazii, tak jim dopřejte, aby se propadly do světa her a když jsou do své hry u sebe v dětském pokojíčku zabrány, že nevidí a neslyší, zpozorněte. A někdy se i zastavte.
Je například čas oběda a vy voláte své dítko k obědu, polévka je na stole a dcerka nebo synek nikde. Nakouknete do jejich království a vidíte svou ratolest naprosto zabranou do hry. Polévka stydne, vy se začínáte zlobit, že vaše dítě neposlouchá a za ruku ho vláčíte k jídelnímu stolu. Tuto situaci zná asi leckterý rodič. Co se stane? Dítě ječí, v lepším případě jen brečí a pofňukává, moc jídlu nedá, vy jste naštvaní, že neposlouchá. Všichni u stolu jsou nervózní a pohoda je ta tam.
Jen si představte, že čtete napínavou knížku a zrovna se chystá odhalení, na které se už neskutečně těšíte, někdo vtrhne do vašeho království a vytrhne vám knížku z ruky s tím, že máte právě TEĎ a HNED nastoupit k obědu. Vám je v tu chvíli úplně jedno, že polévka stydne, vy na ní ani nemáte chuť. Vy máte chuť jen na jedno. Dočíst si tu kapitolu. To se přece těch pár minutek nezblázní! Tak takhle uvažuje i vaše dítě, jen vy to nevidíte. Prociťte ho občas a nevytrhujte ho tak bezhlavě z jeho světa fantazie a her.
