Ten, kdo ji zažil, ji popisuje jako náhlý nápad, myšlenku, která přijde znenadání, aniž by ji vyhledával v mysli a prosil nebesa o vnuknutí. Prostě přijde a jakmile je tady, ihned je nutné ji zachytit, zapsat, provést to, co nás napadlo a rozvíjet ji dál. Máme radost, když přijde a chceme se o ni podělit s ostatními, vyprávět jim, jak k nám přišla jen, tak znenadání.
Co toto slovo vlastně znamená a dá se jednoduše definovat? Není zrovna jednoduché, můžeme si vybírat z několika pojmů, ale ten asi nejhlavnější a nejdůležitější zní – nadechnout se. Přijde nám nová myšlenka, inspirativní vnuknutí a my máme pocit, že jsme se zhluboka nadechli, potřebujeme prodýchat tu krásu. Vychází z nás samých, ale nikdo neví, kde se bere, nedá se ničím změřit, vynásobit, zjistit její chemické složení. Nic takového neexistuje. Ona vlastně jako by neexistovala, je jen v naší mysli a když jsme v kontaktu se svým druhým já, a tak zvaně „na příjmu“, znenadání se vyloupne a je tu s námi. Přichází neohlášená, ale nelze říct, že je nezvaná. Leckdy na ni čekáme jako na smilování a ona ne a ne přijít. Někdy ji ani nečekáme, a zjeví se nám v plné síle a kráse moudré myšlenky.
Inspirativní lidé jsou šťastní lidé. Inspiraci vídáme hlavně u umělců, spisovatelů, herců, básníků – u lidí, kteří pracují s myšlenkami, jsou duchaplní a inspiraci vnímají jako nával kreativity.
Jsou mezi námi i lidé, kteří se dokážou spojit s vnějším světem, s jeho vyšším já a tito lidé popisují inspiraci jako osvícení shůry. Pro někoho je toto tvrzení nemyslitelné a nepřijatelné, ale oni hovoří o andělech, vizích, dokážou předpovídat tak, až nám naskakuje husí kůže, protože jejich proroctví se plní.
Nechme inspiraci tam, kde je a komu přijde, tomu ji přejme a přejme si ji také zažít, protože její příchod naplňuje lidi nadšením a úžasnými pocity jistoty. Oni najednou jakoby vědí, co mají dělat, všechna omezení padají a jasně si uvědomují své nové schopnosti.
