Stačí děti jen pozorovat, když si hrají třeba na písku nebo si zpívají. Hodně se také dozvíme, když si holčička povídá s panenkami a najednou můžeme zaslechnout naši soukromou hádku mezi partnery, kdy jsme si mysleli, že nás děti neslyší. Děti dovedou odezírat, mají uši nastražené i v případech, kdy si myslíme, že si jen hrají a nevnímají. Jistě, dítka se dovedou zabrat do hry natolik, že neslyší a nevidí. To všichni známe, když je voláme několikrát k obědu a naše ratolest nevnímá a má právě rozestavěnou stavebnici okolo sebe. Naši broučkové dovedou propadnout hře a odrušit okolí, ale také dovedou vnímat, i když si hrají.
To, když mají pocit, že by jim něco uteklo, co je zajímavé anebo vycítí, že v rodině, do které se narodily, něco nefunguje, prostě rodinný život neklape jako dřevěné střevíčky. Pak jsou děti neustále ve střehu a pobírají vše, co se jich dotýká. Jsou neuvěřitelně tvárné.
Ale než je začneme tvarovat příkazy, zákazy a svou výchovou, přišly na svět jako boží bytosti. Jsou ničím nezatížené, radostné, spokojené. Jen si vzpomeňte, jste třeba v čekárně u doktora, plná místnost lidí, jste naštvaní, čas neubíhá a je mezi vámi maminka s dítětem a hrají si spolu. Najednou se dítě radostně rozesměje. Prostě jen tak, že má radost, oči mu svítí, pusu dokořán. A čekárna se rozzáří a lidé se začínají usmívat. Oslovila je bezstarostnost a spokojenost dítěte. Nic ho netrápí. Koho miluje, má u sebe a je mu dobře. Nevyhledává zápletky, nezatěžuje si hlavičku věcmi, jaké by to bylo, kdyby tohle nebylo ….
Staňte se alespoň někdy také takovým dítětem. Zapomeňte alespoň na pár minut na své starosti, které vám nedávají spát, ničí vás, žijete smutkem. Pro začátek si stoupněte před zrcadlo a usmějte se na sebe. Zpočátku to půjde ztuha, ale pak si zvyknete vyloudit úsměv na rtech častěji, protože zjistíte, že úsměv nic nestojí, ale udělá mnoho. Smíchem sice nezmizí vaše starosti, ale přijde alespoň na chvilku klid v duši a pocítíte radost, že jste na světě.
