Inspirace je úžasná věc, a proto bychom ji měli stále rozvíjet. Její zdroj bychom neměli nechat zajít na úbytě. Je krásné se nechat inspirovat a zažívat hezké a milé věci. Je naprostým a leckdy překvapujícím zdrojem našich nových zážitků, anebo i velmi dlouho očekávaných vztahů. Nikdy nic proto nevzdávejte. Můžeme dojít ke splnění svého přání jen proto, že jsme se nechali inspirovat a poslechli své vnuknutí. Protože naše vědomí nás dovede právě tam, kde se udály – pro nás nově – životadárné zážitky.
Určitě se vám už někdy stalo, že jste se nemohli hnout z místa. Třeba potřebujete napsat nějaký článek, knihu, pojednání a zůstali jste stát na slepé koleji. A hlava nic nevymyslí. A to, co vymyslí, zase škrtnete, vyhodíte. Nedá se to vyplodit „hlavou“, tak to vzdáte, zahledíte se z okna a necháte vaše myšlenky volně plout. Vaše mysl se čistí a najednou CVAK a je to tam! Navštívila vás múza a co nevymyslela hlava, přinesla ona známá poletující múza. Ta, která dovede inspirovat.
Inspiraci si nevymyslíte, musí přijít sama a přijde mnohdy v nevysvětlitelný okamžik. Nikdy na ni nemůžete být připraveni, protože nepřichází na zavolanou. Přijde, až bude cítit, až vycítí, že přišel právě ten její okamžik a jakmile se okolo vás ovine a otočí, vy najednou víte, že na tohle jste čekali celý den, měsíc, roky! A můžete se hned chopit pera, otevřít počítačovou klávesnici, vzít do ruky hoblík a pilku, začít rýsovat projekt svého nového vysněného domu či vzít do ruky dlouho odkládaný plánek vaší zahrádky, protože právě teď nastala ta pravá situace, kdy víte, jak a co máte řešit.
Nápady se hrnou jeden přes druhý, nestíháte je vnímat a práce vám jde od ruky jako vám už dlouho nešla. Prsty tancují po klávesnici, hoblík vesele hoblí … a pod rukama vám vyvstává dílo, na které se vám při pohledu na něj rozechvívá duše.
