Pro správnou volbu kuchyňského náčiní je dobré něco vědět o těch nejzákladnějších materiálech, které se na náčiní používají, a tak se vyhnout těm nevhodným a zdraví škodlivým.
Dřevěné kuchyňské náčiní
Dřevo je v kuchyni tradičním materiálem a jeho použití sahá daleko do minulosti lidstva. V současné době zažívá tento přírodní materiál a jeho využití znovu velký úspěch, protože móda velí používat přírodní materiály. Jde o různé druhy dřeva: buk, dub, topol, teak, olivovník nebo bambus.
Dřevěné náčiní má tu výhodu, že nepoškozuje povrchy pánví a hrnců, nedeformuje se, dlouho vydrží, moc nestojí a je příjemné do ruky. Nevýhodou je, že je dřevo nasákavé a vlivem působení vlhkosti je náchylné ke vzniku plísní a množení bakterií. To je velký problém u krájecích desek. Dřevěné předměty v kuchyni potřebují ruční mytí a rychlé a důkladné osušení. Toto náčiní by se dlouhodobě nemělo nechávat v zásuvkách. Je lepší jej zavěsit na konzoli nebo odložit do dózy a nechávat „na vzduchu“. Pokud má dřevo tendenci tmavnout nebo jsou v něm praskliny, je nejvyšší čas jej vyměnit. Dřevo by nemělo přicházet do styku se syrovým masem, s produkty, která uvolňují moc šťáva a které jsou silně aromatické. Dřevo totiž absorbuje pach.
Nerezová ocel v kuchyni
Z kovových materiálů je daleko nejvhodnější nerezové kuchyňské náčiní. Je také v současné době nejpoužívanější. Pokud najdete někde označení 18/10, jde o slitinu obsahující chrom a nikl.
Jde o bezpečné, odolné, nedeformovatelné a téměř věčné náčiní, které může být umyto i v myčce nádobí. I když vede teplo směrem k rukojeti, není to tak rychlé jako u mědi nebo hliníku. Často to výrobce vyřeší dřevěnou nebo plastovou rukojetí.
Nástroje z nerezu mohou poškodit povrch pánve nebo hrnce se speciální nepřilnavou povrchovou úpravou.
Plastové náčiní
Z ekonomického hlediska určitě vítězí jako materiál plast. Konkrétně jde o plast odolný vysokým teplotám a barvený v různé škále barev. Je to materiál lehký do ruky.
V poslední době ale mnoho studií prokázalo uvolňování škodlivých látek, jako je například formaldehyd, do připravovaných pokrmů. Jde především o levný plast z Asie. Evropská komise stanovila parametry pro 930 povolených látek, které mohou v takovém plastu být a kontroluje jejich množství.
