Jestli je některá zelenina tolik opomíjená, tak je to rozhodně lilek. Také se mu říká baklažán a skutečně se u nás pěstuje pouze okrajově. Je to poměrně velká škoda, protože se jedná o velmi chutnou, lahůdkovou zeleninu. Má poměrně bohaté využití nejen v kuchyni, ale i na grilu se dá použít na výrobu lahodných pochutin. Přesto, kdo má odvahu, tak se může pustit do experimentu a vypěstovat si vlastní pochutinu. A přece jenom odvážlivcům štěstí vždycky přeje.
Jak si s ním poradit?
Jedná se o jednoletou plodinu, která dorůstá do výšky asi tak v rozmezí od 50 do 100 cm. Lilek je výrazně teplomilný, proto se mu nemusí dařit v chladnějším podnebí. A rovněž má poměrně dlouhou vegetační dobu. Sazenice je tudíž lepší si dostatečně předpěstovat a vysazovat pouze do fóliovníku, skleníku nebo pařníku. To je taková hra na jistotu. Kde je samozřejmě teplejší oblast, tak mu vůbec nevadí být na záhonku venku. Vysazujeme sazenice ve vzdálenosti 40 x 40 cm, aby měly dostatečný prostor. O lilek se staráme úplně stejně jako o papriky. Plody poté sbíráme plně vyvinuté, ale ne přezrálé.
Lilek je pochoutkou i pro škůdce
Jedním z důvodů, proč se tolik odvážlivců nepustí do jeho pěstování je zcela jednoduchý. Lilek si totiž zamilovala i většina škůdců a tak venku si na něm pochutnají mandelinky bramborové, hlavně v období, kdy se sklízí brambory a ve skleníku nezaváhají mšice. Bohužel tito nezvaní hosté jsou tak žraví, že dokáží ve velmi krátké době zdevastovat celou rostlinku, květy opadají dříve, než stačí se přeměnit a pokud jsou již plody, tak zakrní a přestanou se vyvíjet. Tím se zastaví růst celé rostliny, a jak se zdá úroda žádná nebude. Samozřejmě situaci může zachránit včasný postřik nebo jistota koupení plodů v obchodě nebo na farmářském trhu. Ale samozřejmě také to může dopadnout úplně opačně a vydaří se vypěstovat skutečně pěkné a pevné plody, které si zaslouženě vychutnáme.
