Blog

A velmi rády si hrají ve svém pokojíku na paní učitelku, na maminku anebo znáte to určitě – na obchod. Neustále něco musíte nakupovat, vaše ratolest vám chleba, rohlíky, jahody stále dokola prodává, vy platíte penězi, odcházíte, přicházíte a dítko se nemůže hry nabažit. Velmi často se dozvídáte i věty, o kterých byste si nikdy nemysleli, že je vaše dítě vůbec zná, natož když je použije. Ale děti mají uši nastražené snad po celý den. Ve školce, v družině, na hřišti, při hrách na písku s bábovičkami, kde se setkává skupinka stejně starých dětí a vykládají si svoje dětské historky a uplácají nejen bábovičky, ale dají k dobru i veselé příhody z prostředí domova.

A vy se pak divíte, kde Anička, Barunka, Honzík, slyšeli to a ono. Hry rozvíjí dětskou mysl a fantazii, tak jim dopřejte, aby se propadly do světa her a když jsou do své hry u sebe v dětském pokojíčku zabrány, že nevidí a neslyší, zpozorněte. A někdy se i zastavte.
Je například čas oběda a vy voláte své dítko k obědu, polévka je na stole a dcerka nebo synek nikde. Nakouknete do jejich království a vidíte svou ratolest naprosto zabranou do hry. Polévka stydne, vy se začínáte zlobit, že vaše dítě neposlouchá a za ruku ho vláčíte k jídelnímu stolu. Tuto situaci zná asi leckterý rodič. Co se stane? Dítě ječí, v lepším případě jen brečí a pofňukává, moc jídlu nedá, vy jste naštvaní, že neposlouchá. Všichni u stolu jsou nervózní a pohoda je ta tam.

Jen si představte, že čtete napínavou knížku a zrovna se chystá odhalení, na které se už neskutečně těšíte, někdo vtrhne do vašeho království a vytrhne vám knížku z ruky s tím, že máte právě TEĎ a HNED nastoupit k obědu. Vám je v tu chvíli úplně jedno, že polévka stydne, vy na ní ani nemáte chuť. Vy máte chuť jen na jedno. Dočíst si tu kapitolu. To se přece těch pár minutek nezblázní! Tak takhle uvažuje i vaše dítě, jen vy to nevidíte. Prociťte ho občas a nevytrhujte ho tak bezhlavě z jeho světa fantazie a her.

A velmi rády si hrají ve svém pokojíku na paní učitelku, na maminku anebo znáte to určitě – na obchod. Neustále něco musíte nakupovat, vaše ratolest vám chleba, rohlíky, jahody stále dokola prodává, vy platíte penězi, odcházíte, přicházíte a dítko se nemůže hry nabažit. Velmi často se dozvídáte i věty, o kterých byste si nikdy nemysleli, že je vaše dítě vůbec zná, natož když je použije. Ale děti mají uši nastražené snad po celý den. Ve školce, v družině, na hřišti, při hrách na písku s bábovičkami, kde se setkává skupinka stejně starých dětí a vykládají si svoje dětské historky a uplácají nejen bábovičky, ale dají k dobru i veselé příhody z prostředí domova.

A vy se pak divíte, kde Anička, Barunka, Honzík, slyšeli to a ono. Hry rozvíjí dětskou mysl a fantazii, tak jim dopřejte, aby se propadly do světa her a když jsou do své hry u sebe v dětském pokojíčku zabrány, že nevidí a neslyší, zpozorněte. A někdy se i zastavte.
Je například čas oběda a vy voláte své dítko k obědu, polévka je na stole a dcerka nebo synek nikde. Nakouknete do jejich království a vidíte svou ratolest naprosto zabranou do hry. Polévka stydne, vy se začínáte zlobit, že vaše dítě neposlouchá a za ruku ho vláčíte k jídelnímu stolu. Tuto situaci zná asi leckterý rodič. Co se stane? Dítě ječí, v lepším případě jen brečí a pofňukává, moc jídlu nedá, vy jste naštvaní, že neposlouchá. Všichni u stolu jsou nervózní a pohoda je ta tam.

Jen si představte, že čtete napínavou knížku a zrovna se chystá odhalení, na které se už neskutečně těšíte, někdo vtrhne do vašeho království a vytrhne vám knížku z ruky s tím, že máte právě TEĎ a HNED nastoupit k obědu. Vám je v tu chvíli úplně jedno, že polévka stydne, vy na ní ani nemáte chuť. Vy máte chuť jen na jedno. Dočíst si tu kapitolu. To se přece těch pár minutek nezblázní! Tak takhle uvažuje i vaše dítě, jen vy to nevidíte. Prociťte ho občas a nevytrhujte ho tak bezhlavě z jeho světa fantazie a her.

A velmi rády si hrají ve svém pokojíku na paní učitelku, na maminku anebo znáte to určitě – na obchod. Neustále něco musíte nakupovat, vaše ratolest vám chleba, rohlíky, jahody stále dokola prodává, vy platíte penězi, odcházíte, přicházíte a dítko se nemůže hry nabažit. Velmi často se dozvídáte i věty, o kterých byste si nikdy nemysleli, že je vaše dítě vůbec zná, natož když je použije. Ale děti mají uši nastražené snad po celý den. Ve školce, v družině, na hřišti, při hrách na písku s bábovičkami, kde se setkává skupinka stejně starých dětí a vykládají si svoje dětské historky a uplácají nejen bábovičky, ale dají k dobru i veselé příhody z prostředí domova.

A vy se pak divíte, kde Anička, Barunka, Honzík, slyšeli to a ono. Hry rozvíjí dětskou mysl a fantazii, tak jim dopřejte, aby se propadly do světa her a když jsou do své hry u sebe v dětském pokojíčku zabrány, že nevidí a neslyší, zpozorněte. A někdy se i zastavte.
Je například čas oběda a vy voláte své dítko k obědu, polévka je na stole a dcerka nebo synek nikde. Nakouknete do jejich království a vidíte svou ratolest naprosto zabranou do hry. Polévka stydne, vy se začínáte zlobit, že vaše dítě neposlouchá a za ruku ho vláčíte k jídelnímu stolu. Tuto situaci zná asi leckterý rodič. Co se stane? Dítě ječí, v lepším případě jen brečí a pofňukává, moc jídlu nedá, vy jste naštvaní, že neposlouchá. Všichni u stolu jsou nervózní a pohoda je ta tam.

Jen si představte, že čtete napínavou knížku a zrovna se chystá odhalení, na které se už neskutečně těšíte, někdo vtrhne do vašeho království a vytrhne vám knížku z ruky s tím, že máte právě TEĎ a HNED nastoupit k obědu. Vám je v tu chvíli úplně jedno, že polévka stydne, vy na ní ani nemáte chuť. Vy máte chuť jen na jedno. Dočíst si tu kapitolu. To se přece těch pár minutek nezblázní! Tak takhle uvažuje i vaše dítě, jen vy to nevidíte. Prociťte ho občas a nevytrhujte ho tak bezhlavě z jeho světa fantazie a her.

A velmi rády si hrají ve svém pokojíku na paní učitelku, na maminku anebo znáte to určitě – na obchod. Neustále něco musíte nakupovat, vaše ratolest vám chleba, rohlíky, jahody stále dokola prodává, vy platíte penězi, odcházíte, přicházíte a dítko se nemůže hry nabažit. Velmi často se dozvídáte i věty, o kterých byste si nikdy nemysleli, že je vaše dítě vůbec zná, natož když je použije. Ale děti mají uši nastražené snad po celý den. Ve školce, v družině, na hřišti, při hrách na písku s bábovičkami, kde se setkává skupinka stejně starých dětí a vykládají si svoje dětské historky a uplácají nejen bábovičky, ale dají k dobru i veselé příhody z prostředí domova.

A vy se pak divíte, kde Anička, Barunka, Honzík, slyšeli to a ono. Hry rozvíjí dětskou mysl a fantazii, tak jim dopřejte, aby se propadly do světa her a když jsou do své hry u sebe v dětském pokojíčku zabrány, že nevidí a neslyší, zpozorněte. A někdy se i zastavte.
Je například čas oběda a vy voláte své dítko k obědu, polévka je na stole a dcerka nebo synek nikde. Nakouknete do jejich království a vidíte svou ratolest naprosto zabranou do hry. Polévka stydne, vy se začínáte zlobit, že vaše dítě neposlouchá a za ruku ho vláčíte k jídelnímu stolu. Tuto situaci zná asi leckterý rodič. Co se stane? Dítě ječí, v lepším případě jen brečí a pofňukává, moc jídlu nedá, vy jste naštvaní, že neposlouchá. Všichni u stolu jsou nervózní a pohoda je ta tam.

Jen si představte, že čtete napínavou knížku a zrovna se chystá odhalení, na které se už neskutečně těšíte, někdo vtrhne do vašeho království a vytrhne vám knížku z ruky s tím, že máte právě TEĎ a HNED nastoupit k obědu. Vám je v tu chvíli úplně jedno, že polévka stydne, vy na ní ani nemáte chuť. Vy máte chuť jen na jedno. Dočíst si tu kapitolu. To se přece těch pár minutek nezblázní! Tak takhle uvažuje i vaše dítě, jen vy to nevidíte. Prociťte ho občas a nevytrhujte ho tak bezhlavě z jeho světa fantazie a her.

A velmi rády si hrají ve svém pokojíku na paní učitelku, na maminku anebo znáte to určitě – na obchod. Neustále něco musíte nakupovat, vaše ratolest vám chleba, rohlíky, jahody stále dokola prodává, vy platíte penězi, odcházíte, přicházíte a dítko se nemůže hry nabažit. Velmi často se dozvídáte i věty, o kterých byste si nikdy nemysleli, že je vaše dítě vůbec zná, natož když je použije. Ale děti mají uši nastražené snad po celý den. Ve školce, v družině, na hřišti, při hrách na písku s bábovičkami, kde se setkává skupinka stejně starých dětí a vykládají si svoje dětské historky a uplácají nejen bábovičky, ale dají k dobru i veselé příhody z prostředí domova.

A vy se pak divíte, kde Anička, Barunka, Honzík, slyšeli to a ono. Hry rozvíjí dětskou mysl a fantazii, tak jim dopřejte, aby se propadly do světa her a když jsou do své hry u sebe v dětském pokojíčku zabrány, že nevidí a neslyší, zpozorněte. A někdy se i zastavte.
Je například čas oběda a vy voláte své dítko k obědu, polévka je na stole a dcerka nebo synek nikde. Nakouknete do jejich království a vidíte svou ratolest naprosto zabranou do hry. Polévka stydne, vy se začínáte zlobit, že vaše dítě neposlouchá a za ruku ho vláčíte k jídelnímu stolu. Tuto situaci zná asi leckterý rodič. Co se stane? Dítě ječí, v lepším případě jen brečí a pofňukává, moc jídlu nedá, vy jste naštvaní, že neposlouchá. Všichni u stolu jsou nervózní a pohoda je ta tam.

Jen si představte, že čtete napínavou knížku a zrovna se chystá odhalení, na které se už neskutečně těšíte, někdo vtrhne do vašeho království a vytrhne vám knížku z ruky s tím, že máte právě TEĎ a HNED nastoupit k obědu. Vám je v tu chvíli úplně jedno, že polévka stydne, vy na ní ani nemáte chuť. Vy máte chuť jen na jedno. Dočíst si tu kapitolu. To se přece těch pár minutek nezblázní! Tak takhle uvažuje i vaše dítě, jen vy to nevidíte. Prociťte ho občas a nevytrhujte ho tak bezhlavě z jeho světa fantazie a her.

V březnu slavíme Mezinárodní den žen, ale také bohužel Mezinárodní den světové obezity. Mimo to, že první svátek je mnohem příjemnější, druhý svátek slaví čím dál tím více lidí, a nejen u nás v České republice. Už dosahujeme na vyšší pozice v celkovém počtu obézních lidí.
Největším strašákem je to, že obézní už začínají být i malé děti v předškolních zařízeních. Děti se málo hýbají, ztrácejí motivaci k chůzi, protože rodiče je většinou do školek i do škol či do družin vozí autem. Zdůvodňují to menší časovou ztrátou, protože rodič stále někam spěchá, nejvíce do zaměstnání, ale ze zaměstnání zase naopak maminky spěchají domů, spěchají nakoupit, vyžehlit, vyprat. Jsou stále „v jedné pěně“ a k tomu potřebují auto, kterým odvezou děti zase ze školy zpátky domů.

Dítě někdy vlastně udělá jen pár kroků z domova ke garáži, pak od auta do školy, někdy se projde o přestávce po chodbě. Pak počká po vyučování před školou, kde ho pečlivá maminka opět naloží a vyloží až doma v garáži. Dítě vyjde pár schodů a je doma. Je zahnáno k učení, k vypracování domácích úloh, k večeři a do postele.
A pokud to jde takhle den, co den, týden, co týden, měsíc po měsíci, pak se nemůžete divit, že vaše dítě už nic nemotivuje k tomu, aby samo vyběhlo ven za kamarády. Děti zlenivěly a ty děti, které nemají žádné sportovní zájmy a koníčky, tělesně strádají.

Rodiče, zamyslete se nad svým chováním, zda pohodlí, které vašim dětem předkládáte, je spíše neuvrhuje do temna budoucí obezity a ztráty motivace trávit více času pobíháním v přírodě, zahrát si fotbal na hřišti se spolužáky anebo se prostě jen tak jít projít. Máte psa? Šup, vodítko dítěti do ruky a společně vyrazte pejska vyvenčit, i když se vaší ratolesti nebude chtít vystrčit čumáček ze dveří. Poukažte na čumáček vašeho psíka, který se už radostí nemůže dočkat, až ho vystrčí ze dveří on! Motivujte vaše děti k pohybu a k radosti z pohybu. Chráníte tak i jejich zdraví do budoucna.

V březnu slavíme Mezinárodní den žen, ale také bohužel Mezinárodní den světové obezity. Mimo to, že první svátek je mnohem příjemnější, druhý svátek slaví čím dál tím více lidí, a nejen u nás v České republice. Už dosahujeme na vyšší pozice v celkovém počtu obézních lidí.
Největším strašákem je to, že obézní už začínají být i malé děti v předškolních zařízeních. Děti se málo hýbají, ztrácejí motivaci k chůzi, protože rodiče je většinou do školek i do škol či do družin vozí autem. Zdůvodňují to menší časovou ztrátou, protože rodič stále někam spěchá, nejvíce do zaměstnání, ale ze zaměstnání zase naopak maminky spěchají domů, spěchají nakoupit, vyžehlit, vyprat. Jsou stále „v jedné pěně“ a k tomu potřebují auto, kterým odvezou děti zase ze školy zpátky domů.

Dítě někdy vlastně udělá jen pár kroků z domova ke garáži, pak od auta do školy, někdy se projde o přestávce po chodbě. Pak počká po vyučování před školou, kde ho pečlivá maminka opět naloží a vyloží až doma v garáži. Dítě vyjde pár schodů a je doma. Je zahnáno k učení, k vypracování domácích úloh, k večeři a do postele.
A pokud to jde takhle den, co den, týden, co týden, měsíc po měsíci, pak se nemůžete divit, že vaše dítě už nic nemotivuje k tomu, aby samo vyběhlo ven za kamarády. Děti zlenivěly a ty děti, které nemají žádné sportovní zájmy a koníčky, tělesně strádají.

Rodiče, zamyslete se nad svým chováním, zda pohodlí, které vašim dětem předkládáte, je spíše neuvrhuje do temna budoucí obezity a ztráty motivace trávit více času pobíháním v přírodě, zahrát si fotbal na hřišti se spolužáky anebo se prostě jen tak jít projít. Máte psa? Šup, vodítko dítěti do ruky a společně vyrazte pejska vyvenčit, i když se vaší ratolesti nebude chtít vystrčit čumáček ze dveří. Poukažte na čumáček vašeho psíka, který se už radostí nemůže dočkat, až ho vystrčí ze dveří on! Motivujte vaše děti k pohybu a k radosti z pohybu. Chráníte tak i jejich zdraví do budoucna.

V březnu slavíme Mezinárodní den žen, ale také bohužel Mezinárodní den světové obezity. Mimo to, že první svátek je mnohem příjemnější, druhý svátek slaví čím dál tím více lidí, a nejen u nás v České republice. Už dosahujeme na vyšší pozice v celkovém počtu obézních lidí.
Největším strašákem je to, že obézní už začínají být i malé děti v předškolních zařízeních. Děti se málo hýbají, ztrácejí motivaci k chůzi, protože rodiče je většinou do školek i do škol či do družin vozí autem. Zdůvodňují to menší časovou ztrátou, protože rodič stále někam spěchá, nejvíce do zaměstnání, ale ze zaměstnání zase naopak maminky spěchají domů, spěchají nakoupit, vyžehlit, vyprat. Jsou stále „v jedné pěně“ a k tomu potřebují auto, kterým odvezou děti zase ze školy zpátky domů.

Dítě někdy vlastně udělá jen pár kroků z domova ke garáži, pak od auta do školy, někdy se projde o přestávce po chodbě. Pak počká po vyučování před školou, kde ho pečlivá maminka opět naloží a vyloží až doma v garáži. Dítě vyjde pár schodů a je doma. Je zahnáno k učení, k vypracování domácích úloh, k večeři a do postele.
A pokud to jde takhle den, co den, týden, co týden, měsíc po měsíci, pak se nemůžete divit, že vaše dítě už nic nemotivuje k tomu, aby samo vyběhlo ven za kamarády. Děti zlenivěly a ty děti, které nemají žádné sportovní zájmy a koníčky, tělesně strádají.

Rodiče, zamyslete se nad svým chováním, zda pohodlí, které vašim dětem předkládáte, je spíše neuvrhuje do temna budoucí obezity a ztráty motivace trávit více času pobíháním v přírodě, zahrát si fotbal na hřišti se spolužáky anebo se prostě jen tak jít projít. Máte psa? Šup, vodítko dítěti do ruky a společně vyrazte pejska vyvenčit, i když se vaší ratolesti nebude chtít vystrčit čumáček ze dveří. Poukažte na čumáček vašeho psíka, který se už radostí nemůže dočkat, až ho vystrčí ze dveří on! Motivujte vaše děti k pohybu a k radosti z pohybu. Chráníte tak i jejich zdraví do budoucna.

V březnu slavíme Mezinárodní den žen, ale také bohužel Mezinárodní den světové obezity. Mimo to, že první svátek je mnohem příjemnější, druhý svátek slaví čím dál tím více lidí, a nejen u nás v České republice. Už dosahujeme na vyšší pozice v celkovém počtu obézních lidí.
Největším strašákem je to, že obézní už začínají být i malé děti v předškolních zařízeních. Děti se málo hýbají, ztrácejí motivaci k chůzi, protože rodiče je většinou do školek i do škol či do družin vozí autem. Zdůvodňují to menší časovou ztrátou, protože rodič stále někam spěchá, nejvíce do zaměstnání, ale ze zaměstnání zase naopak maminky spěchají domů, spěchají nakoupit, vyžehlit, vyprat. Jsou stále „v jedné pěně“ a k tomu potřebují auto, kterým odvezou děti zase ze školy zpátky domů.

Dítě někdy vlastně udělá jen pár kroků z domova ke garáži, pak od auta do školy, někdy se projde o přestávce po chodbě. Pak počká po vyučování před školou, kde ho pečlivá maminka opět naloží a vyloží až doma v garáži. Dítě vyjde pár schodů a je doma. Je zahnáno k učení, k vypracování domácích úloh, k večeři a do postele.
A pokud to jde takhle den, co den, týden, co týden, měsíc po měsíci, pak se nemůžete divit, že vaše dítě už nic nemotivuje k tomu, aby samo vyběhlo ven za kamarády. Děti zlenivěly a ty děti, které nemají žádné sportovní zájmy a koníčky, tělesně strádají.

Rodiče, zamyslete se nad svým chováním, zda pohodlí, které vašim dětem předkládáte, je spíše neuvrhuje do temna budoucí obezity a ztráty motivace trávit více času pobíháním v přírodě, zahrát si fotbal na hřišti se spolužáky anebo se prostě jen tak jít projít. Máte psa? Šup, vodítko dítěti do ruky a společně vyrazte pejska vyvenčit, i když se vaší ratolesti nebude chtít vystrčit čumáček ze dveří. Poukažte na čumáček vašeho psíka, který se už radostí nemůže dočkat, až ho vystrčí ze dveří on! Motivujte vaše děti k pohybu a k radosti z pohybu. Chráníte tak i jejich zdraví do budoucna.

V březnu slavíme Mezinárodní den žen, ale také bohužel Mezinárodní den světové obezity. Mimo to, že první svátek je mnohem příjemnější, druhý svátek slaví čím dál tím více lidí, a nejen u nás v České republice. Už dosahujeme na vyšší pozice v celkovém počtu obézních lidí.
Největším strašákem je to, že obézní už začínají být i malé děti v předškolních zařízeních. Děti se málo hýbají, ztrácejí motivaci k chůzi, protože rodiče je většinou do školek i do škol či do družin vozí autem. Zdůvodňují to menší časovou ztrátou, protože rodič stále někam spěchá, nejvíce do zaměstnání, ale ze zaměstnání zase naopak maminky spěchají domů, spěchají nakoupit, vyžehlit, vyprat. Jsou stále „v jedné pěně“ a k tomu potřebují auto, kterým odvezou děti zase ze školy zpátky domů.

Dítě někdy vlastně udělá jen pár kroků z domova ke garáži, pak od auta do školy, někdy se projde o přestávce po chodbě. Pak počká po vyučování před školou, kde ho pečlivá maminka opět naloží a vyloží až doma v garáži. Dítě vyjde pár schodů a je doma. Je zahnáno k učení, k vypracování domácích úloh, k večeři a do postele.
A pokud to jde takhle den, co den, týden, co týden, měsíc po měsíci, pak se nemůžete divit, že vaše dítě už nic nemotivuje k tomu, aby samo vyběhlo ven za kamarády. Děti zlenivěly a ty děti, které nemají žádné sportovní zájmy a koníčky, tělesně strádají.

Rodiče, zamyslete se nad svým chováním, zda pohodlí, které vašim dětem předkládáte, je spíše neuvrhuje do temna budoucí obezity a ztráty motivace trávit více času pobíháním v přírodě, zahrát si fotbal na hřišti se spolužáky anebo se prostě jen tak jít projít. Máte psa? Šup, vodítko dítěti do ruky a společně vyrazte pejska vyvenčit, i když se vaší ratolesti nebude chtít vystrčit čumáček ze dveří. Poukažte na čumáček vašeho psíka, který se už radostí nemůže dočkat, až ho vystrčí ze dveří on! Motivujte vaše děti k pohybu a k radosti z pohybu. Chráníte tak i jejich zdraví do budoucna.