Blog

Nevěříte, že papír na pečení může mít i jiné vlastnosti než ty, které jsou všeobecně známé? Určitě víte a možná i tak používáte. Vyskládáte pečící papír do formy, pečlivě rozprostřete i do rohů a můžete směle nakládat na plech jakékoliv pečivo, ba i obávaný jablečný závin. Praskl a vytekla jablečná šťáva? Žádný problém s drhnutím zaschlého rosolu z plechu. Podklad rosol zachytí a vy jednoduše tuto zaneřáděnou podložku vyhodíte do koše a plech zůstane čistý.

Ale to je klasika, kterou zpravidla hospodyňky velmi často při pečení používají a využívají. Ale co s ním vyleštit vodovodní zašlé kohoutky? Divíte se, co dokáže obyčejný pečící papír? Dokáže toho ještě mnohem více, co vám dnes prozradíme. Mívá dvě strany – jednu lesklou a druhou matnou. Nehledejte ani v jedné straně nějakou výhodu, nemá to žádný zvláštní význam. Prostě je jedna lesklá a druhá matná. Papír zlehka navlhčete a zmačkejte a s tímto „nářadím“ se vrhněte na všechny vodovodní kohoutky. Umyvadlové a dřezové baterie vyleštěné touto vychytávkou budou zářit leskem, a navíc se lesk dlouho udrží. Nevěříte? Zkuste!
Chybí vám poklička na skleněnou mísu? Žádný problém. Opět navlhčete naši osvědčenou vychytávku. A přitiskněte na vrchní okraj misky a pečlivě urovnejte a vymačkejte podél okraje tak, aby přesahovaly průměr mísy. Po zaschnutí máte perfektní víčko na mísu, které pasuje tak, jako žádné jiné.

Příště už žádným talířkem přiklopená mísa, ale vytvarovaná papírová poklička. Talířek vám při manipulaci s miskou může sklouznout a věřte v to, že se to zákonitě stane, když to nejméně čekáte. Kdežto s papírovou pokličkou této úhoně utečete. Obsah mísy bude pečlivě schován pod víčkem a žádné nelibé pachy k sobě nepustí.
Očekáváte hosty a zapomněli jste dát chladit do lednice pivo anebo bílé víno? Opět žádný problém. Obalte lahve mokrým pečícím papírem a dejte na chvíli – podle chuti – do mrazícího boxu. Budete udiveni, jak tato maličkost skvěle funguje a vychlazené pití je hned při ruce.

Nevěříte, že papír na pečení může mít i jiné vlastnosti než ty, které jsou všeobecně známé? Určitě víte a možná i tak používáte. Vyskládáte pečící papír do formy, pečlivě rozprostřete i do rohů a můžete směle nakládat na plech jakékoliv pečivo, ba i obávaný jablečný závin. Praskl a vytekla jablečná šťáva? Žádný problém s drhnutím zaschlého rosolu z plechu. Podklad rosol zachytí a vy jednoduše tuto zaneřáděnou podložku vyhodíte do koše a plech zůstane čistý.

Ale to je klasika, kterou zpravidla hospodyňky velmi často při pečení používají a využívají. Ale co s ním vyleštit vodovodní zašlé kohoutky? Divíte se, co dokáže obyčejný pečící papír? Dokáže toho ještě mnohem více, co vám dnes prozradíme. Mívá dvě strany – jednu lesklou a druhou matnou. Nehledejte ani v jedné straně nějakou výhodu, nemá to žádný zvláštní význam. Prostě je jedna lesklá a druhá matná. Papír zlehka navlhčete a zmačkejte a s tímto „nářadím“ se vrhněte na všechny vodovodní kohoutky. Umyvadlové a dřezové baterie vyleštěné touto vychytávkou budou zářit leskem, a navíc se lesk dlouho udrží. Nevěříte? Zkuste!
Chybí vám poklička na skleněnou mísu? Žádný problém. Opět navlhčete naši osvědčenou vychytávku. A přitiskněte na vrchní okraj misky a pečlivě urovnejte a vymačkejte podél okraje tak, aby přesahovaly průměr mísy. Po zaschnutí máte perfektní víčko na mísu, které pasuje tak, jako žádné jiné.

Příště už žádným talířkem přiklopená mísa, ale vytvarovaná papírová poklička. Talířek vám při manipulaci s miskou může sklouznout a věřte v to, že se to zákonitě stane, když to nejméně čekáte. Kdežto s papírovou pokličkou této úhoně utečete. Obsah mísy bude pečlivě schován pod víčkem a žádné nelibé pachy k sobě nepustí.
Očekáváte hosty a zapomněli jste dát chladit do lednice pivo anebo bílé víno? Opět žádný problém. Obalte lahve mokrým pečícím papírem a dejte na chvíli – podle chuti – do mrazícího boxu. Budete udiveni, jak tato maličkost skvěle funguje a vychlazené pití je hned při ruce.

Nevěříte, že papír na pečení může mít i jiné vlastnosti než ty, které jsou všeobecně známé? Určitě víte a možná i tak používáte. Vyskládáte pečící papír do formy, pečlivě rozprostřete i do rohů a můžete směle nakládat na plech jakékoliv pečivo, ba i obávaný jablečný závin. Praskl a vytekla jablečná šťáva? Žádný problém s drhnutím zaschlého rosolu z plechu. Podklad rosol zachytí a vy jednoduše tuto zaneřáděnou podložku vyhodíte do koše a plech zůstane čistý.

Ale to je klasika, kterou zpravidla hospodyňky velmi často při pečení používají a využívají. Ale co s ním vyleštit vodovodní zašlé kohoutky? Divíte se, co dokáže obyčejný pečící papír? Dokáže toho ještě mnohem více, co vám dnes prozradíme. Mívá dvě strany – jednu lesklou a druhou matnou. Nehledejte ani v jedné straně nějakou výhodu, nemá to žádný zvláštní význam. Prostě je jedna lesklá a druhá matná. Papír zlehka navlhčete a zmačkejte a s tímto „nářadím“ se vrhněte na všechny vodovodní kohoutky. Umyvadlové a dřezové baterie vyleštěné touto vychytávkou budou zářit leskem, a navíc se lesk dlouho udrží. Nevěříte? Zkuste!
Chybí vám poklička na skleněnou mísu? Žádný problém. Opět navlhčete naši osvědčenou vychytávku. A přitiskněte na vrchní okraj misky a pečlivě urovnejte a vymačkejte podél okraje tak, aby přesahovaly průměr mísy. Po zaschnutí máte perfektní víčko na mísu, které pasuje tak, jako žádné jiné.

Příště už žádným talířkem přiklopená mísa, ale vytvarovaná papírová poklička. Talířek vám při manipulaci s miskou může sklouznout a věřte v to, že se to zákonitě stane, když to nejméně čekáte. Kdežto s papírovou pokličkou této úhoně utečete. Obsah mísy bude pečlivě schován pod víčkem a žádné nelibé pachy k sobě nepustí.
Očekáváte hosty a zapomněli jste dát chladit do lednice pivo anebo bílé víno? Opět žádný problém. Obalte lahve mokrým pečícím papírem a dejte na chvíli – podle chuti – do mrazícího boxu. Budete udiveni, jak tato maličkost skvěle funguje a vychlazené pití je hned při ruce.

Nevěříte, že papír na pečení může mít i jiné vlastnosti než ty, které jsou všeobecně známé? Určitě víte a možná i tak používáte. Vyskládáte pečící papír do formy, pečlivě rozprostřete i do rohů a můžete směle nakládat na plech jakékoliv pečivo, ba i obávaný jablečný závin. Praskl a vytekla jablečná šťáva? Žádný problém s drhnutím zaschlého rosolu z plechu. Podklad rosol zachytí a vy jednoduše tuto zaneřáděnou podložku vyhodíte do koše a plech zůstane čistý.

Ale to je klasika, kterou zpravidla hospodyňky velmi často při pečení používají a využívají. Ale co s ním vyleštit vodovodní zašlé kohoutky? Divíte se, co dokáže obyčejný pečící papír? Dokáže toho ještě mnohem více, co vám dnes prozradíme. Mívá dvě strany – jednu lesklou a druhou matnou. Nehledejte ani v jedné straně nějakou výhodu, nemá to žádný zvláštní význam. Prostě je jedna lesklá a druhá matná. Papír zlehka navlhčete a zmačkejte a s tímto „nářadím“ se vrhněte na všechny vodovodní kohoutky. Umyvadlové a dřezové baterie vyleštěné touto vychytávkou budou zářit leskem, a navíc se lesk dlouho udrží. Nevěříte? Zkuste!
Chybí vám poklička na skleněnou mísu? Žádný problém. Opět navlhčete naši osvědčenou vychytávku. A přitiskněte na vrchní okraj misky a pečlivě urovnejte a vymačkejte podél okraje tak, aby přesahovaly průměr mísy. Po zaschnutí máte perfektní víčko na mísu, které pasuje tak, jako žádné jiné.

Příště už žádným talířkem přiklopená mísa, ale vytvarovaná papírová poklička. Talířek vám při manipulaci s miskou může sklouznout a věřte v to, že se to zákonitě stane, když to nejméně čekáte. Kdežto s papírovou pokličkou této úhoně utečete. Obsah mísy bude pečlivě schován pod víčkem a žádné nelibé pachy k sobě nepustí.
Očekáváte hosty a zapomněli jste dát chladit do lednice pivo anebo bílé víno? Opět žádný problém. Obalte lahve mokrým pečícím papírem a dejte na chvíli – podle chuti – do mrazícího boxu. Budete udiveni, jak tato maličkost skvěle funguje a vychlazené pití je hned při ruce.

Nevěříte, že papír na pečení může mít i jiné vlastnosti než ty, které jsou všeobecně známé? Určitě víte a možná i tak používáte. Vyskládáte pečící papír do formy, pečlivě rozprostřete i do rohů a můžete směle nakládat na plech jakékoliv pečivo, ba i obávaný jablečný závin. Praskl a vytekla jablečná šťáva? Žádný problém s drhnutím zaschlého rosolu z plechu. Podklad rosol zachytí a vy jednoduše tuto zaneřáděnou podložku vyhodíte do koše a plech zůstane čistý.

Ale to je klasika, kterou zpravidla hospodyňky velmi často při pečení používají a využívají. Ale co s ním vyleštit vodovodní zašlé kohoutky? Divíte se, co dokáže obyčejný pečící papír? Dokáže toho ještě mnohem více, co vám dnes prozradíme. Mívá dvě strany – jednu lesklou a druhou matnou. Nehledejte ani v jedné straně nějakou výhodu, nemá to žádný zvláštní význam. Prostě je jedna lesklá a druhá matná. Papír zlehka navlhčete a zmačkejte a s tímto „nářadím“ se vrhněte na všechny vodovodní kohoutky. Umyvadlové a dřezové baterie vyleštěné touto vychytávkou budou zářit leskem, a navíc se lesk dlouho udrží. Nevěříte? Zkuste!
Chybí vám poklička na skleněnou mísu? Žádný problém. Opět navlhčete naši osvědčenou vychytávku. A přitiskněte na vrchní okraj misky a pečlivě urovnejte a vymačkejte podél okraje tak, aby přesahovaly průměr mísy. Po zaschnutí máte perfektní víčko na mísu, které pasuje tak, jako žádné jiné.

Příště už žádným talířkem přiklopená mísa, ale vytvarovaná papírová poklička. Talířek vám při manipulaci s miskou může sklouznout a věřte v to, že se to zákonitě stane, když to nejméně čekáte. Kdežto s papírovou pokličkou této úhoně utečete. Obsah mísy bude pečlivě schován pod víčkem a žádné nelibé pachy k sobě nepustí.
Očekáváte hosty a zapomněli jste dát chladit do lednice pivo anebo bílé víno? Opět žádný problém. Obalte lahve mokrým pečícím papírem a dejte na chvíli – podle chuti – do mrazícího boxu. Budete udiveni, jak tato maličkost skvěle funguje a vychlazené pití je hned při ruce.

Hlávkové saláty jsou dnes běžně k vidění na našich zahrádkách. Mnohdy nás překvapí, kolik vůbec existuje různých druhů, které poté hýří jinou barvou, tvarem a pozor i chutí. Některé z nich dokážou pěkně popálit na jazýčku. Samozřejmě ne moc, ale zkrátka jsou trochu pikantnější. Je pravdou, že v současné době si můžeme bez problémů pořídit semínka i asijských salátů, které jsou poměrně dost zajímavé. Mají atraktivní listy a hlavně nekomplikované pěstování, tudíž se jim daří i u nás. A k našemu překvapení je lze pěstovat dokonce i v zimě. Mají totiž vysokou toleranci k chladu, tudíž i sklizeň je poměrně dlouhá. Je pravdou, že jsou skutečně pikantnější, než naše druhy, což mají za příčinu pikantní hořčičné oleje.
Pojďme si udělat menší procházku mezi saláty

• Mizuna – oblíbená odrůda brukve, která je spíše známá v Japonsku a tak trochu pálí na jazyku. Vysévá se na záhony, až když skončí velká vedra, protože ty jí rozhodně nesvědčí. Zase na druhou stranu se dá pěstovat dvakrát do roka. Radost udělá výsev na jaře a poté až tak začátkem srpna. Může mít klasickou zelenou barvu, ale vypěstovat si lze rovněž odrůdu Red Streaks, ta snáší pěkně mírné mrazy a její zpeřené listy se dají řezat i pětkrát.
• Pak choi – můžeme vidět i v některých supermarketech. Nicméně vlastnoručně vypěstovaný, to je zkrátka jiný kalibr. Kdo se s ním ještě nesetkal, tak se dá svým vzhledem připodobnit pekingskému zelí. Jeho bílé stopky jsou nasládlé a velmi chutné. Pěkně křupou a jsou skutečně jemné. Zelené čepele změní svoji chuť a jsou mírně nahořklé, což pro někoho nemusí být moc příznivé.
• Wasabino – baby listový salát, který dokonce lze sklízet už tři týdny po výsevu. Je skutečně pikantní svojí chutí a svým výrazným pikantním aromatem by se dal připodobnit známému wasabi.

Mezi dalšími skvosty a pochoutky si lze připomenout Red Giant – červenou brukev, Komatsunu, Mibunu nebo Hon Sin Red, který má červená srdíčka listů.

Hlávkové saláty jsou dnes běžně k vidění na našich zahrádkách. Mnohdy nás překvapí, kolik vůbec existuje různých druhů, které poté hýří jinou barvou, tvarem a pozor i chutí. Některé z nich dokážou pěkně popálit na jazýčku. Samozřejmě ne moc, ale zkrátka jsou trochu pikantnější. Je pravdou, že v současné době si můžeme bez problémů pořídit semínka i asijských salátů, které jsou poměrně dost zajímavé. Mají atraktivní listy a hlavně nekomplikované pěstování, tudíž se jim daří i u nás. A k našemu překvapení je lze pěstovat dokonce i v zimě. Mají totiž vysokou toleranci k chladu, tudíž i sklizeň je poměrně dlouhá. Je pravdou, že jsou skutečně pikantnější, než naše druhy, což mají za příčinu pikantní hořčičné oleje.
Pojďme si udělat menší procházku mezi saláty

• Mizuna – oblíbená odrůda brukve, která je spíše známá v Japonsku a tak trochu pálí na jazyku. Vysévá se na záhony, až když skončí velká vedra, protože ty jí rozhodně nesvědčí. Zase na druhou stranu se dá pěstovat dvakrát do roka. Radost udělá výsev na jaře a poté až tak začátkem srpna. Může mít klasickou zelenou barvu, ale vypěstovat si lze rovněž odrůdu Red Streaks, ta snáší pěkně mírné mrazy a její zpeřené listy se dají řezat i pětkrát.
• Pak choi – můžeme vidět i v některých supermarketech. Nicméně vlastnoručně vypěstovaný, to je zkrátka jiný kalibr. Kdo se s ním ještě nesetkal, tak se dá svým vzhledem připodobnit pekingskému zelí. Jeho bílé stopky jsou nasládlé a velmi chutné. Pěkně křupou a jsou skutečně jemné. Zelené čepele změní svoji chuť a jsou mírně nahořklé, což pro někoho nemusí být moc příznivé.
• Wasabino – baby listový salát, který dokonce lze sklízet už tři týdny po výsevu. Je skutečně pikantní svojí chutí a svým výrazným pikantním aromatem by se dal připodobnit známému wasabi.

Mezi dalšími skvosty a pochoutky si lze připomenout Red Giant – červenou brukev, Komatsunu, Mibunu nebo Hon Sin Red, který má červená srdíčka listů.

Hlávkové saláty jsou dnes běžně k vidění na našich zahrádkách. Mnohdy nás překvapí, kolik vůbec existuje různých druhů, které poté hýří jinou barvou, tvarem a pozor i chutí. Některé z nich dokážou pěkně popálit na jazýčku. Samozřejmě ne moc, ale zkrátka jsou trochu pikantnější. Je pravdou, že v současné době si můžeme bez problémů pořídit semínka i asijských salátů, které jsou poměrně dost zajímavé. Mají atraktivní listy a hlavně nekomplikované pěstování, tudíž se jim daří i u nás. A k našemu překvapení je lze pěstovat dokonce i v zimě. Mají totiž vysokou toleranci k chladu, tudíž i sklizeň je poměrně dlouhá. Je pravdou, že jsou skutečně pikantnější, než naše druhy, což mají za příčinu pikantní hořčičné oleje.
Pojďme si udělat menší procházku mezi saláty

• Mizuna – oblíbená odrůda brukve, která je spíše známá v Japonsku a tak trochu pálí na jazyku. Vysévá se na záhony, až když skončí velká vedra, protože ty jí rozhodně nesvědčí. Zase na druhou stranu se dá pěstovat dvakrát do roka. Radost udělá výsev na jaře a poté až tak začátkem srpna. Může mít klasickou zelenou barvu, ale vypěstovat si lze rovněž odrůdu Red Streaks, ta snáší pěkně mírné mrazy a její zpeřené listy se dají řezat i pětkrát.
• Pak choi – můžeme vidět i v některých supermarketech. Nicméně vlastnoručně vypěstovaný, to je zkrátka jiný kalibr. Kdo se s ním ještě nesetkal, tak se dá svým vzhledem připodobnit pekingskému zelí. Jeho bílé stopky jsou nasládlé a velmi chutné. Pěkně křupou a jsou skutečně jemné. Zelené čepele změní svoji chuť a jsou mírně nahořklé, což pro někoho nemusí být moc příznivé.
• Wasabino – baby listový salát, který dokonce lze sklízet už tři týdny po výsevu. Je skutečně pikantní svojí chutí a svým výrazným pikantním aromatem by se dal připodobnit známému wasabi.

Mezi dalšími skvosty a pochoutky si lze připomenout Red Giant – červenou brukev, Komatsunu, Mibunu nebo Hon Sin Red, který má červená srdíčka listů.

Hlávkové saláty jsou dnes běžně k vidění na našich zahrádkách. Mnohdy nás překvapí, kolik vůbec existuje různých druhů, které poté hýří jinou barvou, tvarem a pozor i chutí. Některé z nich dokážou pěkně popálit na jazýčku. Samozřejmě ne moc, ale zkrátka jsou trochu pikantnější. Je pravdou, že v současné době si můžeme bez problémů pořídit semínka i asijských salátů, které jsou poměrně dost zajímavé. Mají atraktivní listy a hlavně nekomplikované pěstování, tudíž se jim daří i u nás. A k našemu překvapení je lze pěstovat dokonce i v zimě. Mají totiž vysokou toleranci k chladu, tudíž i sklizeň je poměrně dlouhá. Je pravdou, že jsou skutečně pikantnější, než naše druhy, což mají za příčinu pikantní hořčičné oleje.
Pojďme si udělat menší procházku mezi saláty

• Mizuna – oblíbená odrůda brukve, která je spíše známá v Japonsku a tak trochu pálí na jazyku. Vysévá se na záhony, až když skončí velká vedra, protože ty jí rozhodně nesvědčí. Zase na druhou stranu se dá pěstovat dvakrát do roka. Radost udělá výsev na jaře a poté až tak začátkem srpna. Může mít klasickou zelenou barvu, ale vypěstovat si lze rovněž odrůdu Red Streaks, ta snáší pěkně mírné mrazy a její zpeřené listy se dají řezat i pětkrát.
• Pak choi – můžeme vidět i v některých supermarketech. Nicméně vlastnoručně vypěstovaný, to je zkrátka jiný kalibr. Kdo se s ním ještě nesetkal, tak se dá svým vzhledem připodobnit pekingskému zelí. Jeho bílé stopky jsou nasládlé a velmi chutné. Pěkně křupou a jsou skutečně jemné. Zelené čepele změní svoji chuť a jsou mírně nahořklé, což pro někoho nemusí být moc příznivé.
• Wasabino – baby listový salát, který dokonce lze sklízet už tři týdny po výsevu. Je skutečně pikantní svojí chutí a svým výrazným pikantním aromatem by se dal připodobnit známému wasabi.

Mezi dalšími skvosty a pochoutky si lze připomenout Red Giant – červenou brukev, Komatsunu, Mibunu nebo Hon Sin Red, který má červená srdíčka listů.

Hlávkové saláty jsou dnes běžně k vidění na našich zahrádkách. Mnohdy nás překvapí, kolik vůbec existuje různých druhů, které poté hýří jinou barvou, tvarem a pozor i chutí. Některé z nich dokážou pěkně popálit na jazýčku. Samozřejmě ne moc, ale zkrátka jsou trochu pikantnější. Je pravdou, že v současné době si můžeme bez problémů pořídit semínka i asijských salátů, které jsou poměrně dost zajímavé. Mají atraktivní listy a hlavně nekomplikované pěstování, tudíž se jim daří i u nás. A k našemu překvapení je lze pěstovat dokonce i v zimě. Mají totiž vysokou toleranci k chladu, tudíž i sklizeň je poměrně dlouhá. Je pravdou, že jsou skutečně pikantnější, než naše druhy, což mají za příčinu pikantní hořčičné oleje.
Pojďme si udělat menší procházku mezi saláty

• Mizuna – oblíbená odrůda brukve, která je spíše známá v Japonsku a tak trochu pálí na jazyku. Vysévá se na záhony, až když skončí velká vedra, protože ty jí rozhodně nesvědčí. Zase na druhou stranu se dá pěstovat dvakrát do roka. Radost udělá výsev na jaře a poté až tak začátkem srpna. Může mít klasickou zelenou barvu, ale vypěstovat si lze rovněž odrůdu Red Streaks, ta snáší pěkně mírné mrazy a její zpeřené listy se dají řezat i pětkrát.
• Pak choi – můžeme vidět i v některých supermarketech. Nicméně vlastnoručně vypěstovaný, to je zkrátka jiný kalibr. Kdo se s ním ještě nesetkal, tak se dá svým vzhledem připodobnit pekingskému zelí. Jeho bílé stopky jsou nasládlé a velmi chutné. Pěkně křupou a jsou skutečně jemné. Zelené čepele změní svoji chuť a jsou mírně nahořklé, což pro někoho nemusí být moc příznivé.
• Wasabino – baby listový salát, který dokonce lze sklízet už tři týdny po výsevu. Je skutečně pikantní svojí chutí a svým výrazným pikantním aromatem by se dal připodobnit známému wasabi.

Mezi dalšími skvosty a pochoutky si lze připomenout Red Giant – červenou brukev, Komatsunu, Mibunu nebo Hon Sin Red, který má červená srdíčka listů.