Kámen, který příroda opracovává stovky a tisíce let je vždy unikátní a neopakovatelný. Z přírodního kamene lze vyčíst, jak vznikal a jaké události se do jeho povrchu zapsaly. Na jeho povrchu jsou stopy větru, vody, slunce a mrazu. Japonsko je zemí, která ve svých zahradách umísťování kamenů dovedla k dokonalosti a harmonii, kterou potom z takové zahrady může čerpat i člověk. Na umístění kamenů, které může vypadat náhodně, mají daná pravidla. Většinou se dávají liché počty kamenů do každé kompozice. Skupiny kamenů by mezi sebou měly tvořit rovnoramenný trojúhelník. Nejvyšší vrchol symbolizuje nekonečný vesmír a nebe. Další níže umístěný znázorňuje Zemi a ten nejnižší je symbolem lidí a všeho živého.
Díky různorodosti kamene a jeho velikosti, lze vybrat veliký kámen a umístit ho do zahrady nastojato jako nepřehlédnutelný solitér. Pro zvýraznění jeho krásy může být v blízkosti jezírko, ve kterém se odráží jeho tvary. Vegetaci v okolí solitéru udržujeme nízkou, aby nezačala kamenu ubírat jeho výsadní prostor. Naopak s menšími kameny a jejich rozmístěním si můžeme pohrát, aby jejich umístění budilo dojem nahodilosti, z některých úhlů můžou být zakryté rostlinami, jinde nás překvapí odkrytím se při procházce zahradou.
Pokud už se při budování zahrady necháme tímto stylem inspirovat, měli bychom využít i klasické japonské dřeviny, jako je například pestrobarevný japonský javor. V tomto stylu jdou použít i dekorace, například lucerny. Oblázky, které ohladila voda, lze použít kolem vegetace, kde nahradí mulčovací kůru. Z drobných kamínků si můžeme vysypat zahradní cestičky. Ty by měly být zapuštěné, aby se z nich při chůzi kamínky nesypaly do okolí.
Taková zahrada dá hodně práce při zakládání i při údržbě. Ta se nám ale určitě mnohonásobně vrátí, když v ní budeme odpočívat a čerpat z její síly a krásy.
