Původem tato rostlina, která roste ve formě keřů i stromů, patří do Střední a Severní Ameriky, a přestože existuje více než 35 druhů, u nás je nejrozšířenější šácholan Soulangeův, který poutá pozornost svými velkými a výraznými květy v barvě bělavě růžové nebo růžové s přechodem k purpurové. Kvete na přelomu dubna a května a na zahrádkách je v této době různě přikrývaná, aby její nádherné květenství nespálily noční jarní mrazíky.
Tato dřevina dosahuje výšky přes 5 metrů, ale najdou se i exempláře vysoké 8 metrů s rozložitou korunou. Roste velmi pomalu a většina druhů má sytě zelené listy 15 až 20 cm dlouhé. Když magnolie kvete, je ještě bez listů, a tak nic nezastiňuje její nádheru. V prvních letech po vysazení je třeba se obrnit trpělivostí, protože kvete až po několika letech růstu. Během léta se na větvích vytvářejí šišky, které s příchodem podzimu pukají a jsou vidět oválná semínka které mají většinou zabarvení do červené nebo černé barvy.
Magnolie, česky zvaná šácholan potřebuje pro dobrý růst hlavně hodně slunce. Snese ještě částečný polostín, ale v zastíněných polohách nekvete, což je vzhledem k okouzlujícímu květenství škoda. Dobře se ji daří v propustné půdě plné živin a je třeba ji přihnojovat a udržovat mírně kyselou půdu. Mladé rostliny mají větší šanci na přežití zimy, pokud jsou chráněné. Větší dřevina už zimu přečká bez větších potíží. Na zimu je vhodné nechat kolem stromu silnou vrstvu listí, které chrání kořeny, které jsou poměrně mělce zakořeněny. Proto se ani okolí kmene neokopává. Určitě není vhodné ji vysazovat ve vyšších polohách.
Magnolii se nejlépe daří, pokud se vysadí v předjaří, než ji vyraší mladé pupeny. Nejlepší způsob množení je hřížením. Jde o solitérní dřevinu, která nejlépe vynikne ve volném prostoru, třeba uprostřed trávníku. Ideální pozadí jsou jehličnany.
