Blog

Nejdůležitější vlastností kuchyně je především její funkčnost, kterou neomezují zbytečnosti. Například příliš vysoce posazené horní skříňky s nádobím, k nimž je třeba si přistavit schůdky, jsou skutečnou překážkou. Stejně tak zbytečně hluboké spodní skříňky, do nichž člověk musí po kolenou lézt, aby našel, co potřebuje. Patří sem také různé zbytečné výčnělky, rohy a celkové uspořádání. Jak na to?
Praktičnosti lze snadno dosáhnout rozdělením této místnosti na tři hlavní centra: ukládání (a to jak potravin, tak nádobí), přípravy a vaření, mytí. Jednotlivá centra na sebe musí plynule a logicky navazovat, aby kuchař při přípravě pokrmu nenaběhal kilometry. Proto se doporučuje tato centra uspořádat do trojúhelníku. První bude logicky ukládání potravin (skříň, lednice, mrazák), další je příprava (pracovní plocha s dostatkem místa, šuplíky s nástroji a vybavením, dřez), poté vaření či pečení (varná deska, sporák, mikrovlnná trouba, trouba) a na závěr umýt (dřez, myčka).
Zde je několik užitečných tipů pro usnadnění práce v kuchyni:

• Prostor kolem varné desky by měl být z obou stran po pohodlné odkládání nádobí.
• Pracovní desku je možné při výrobě přizpůsobit výšce postavy jejího majitele.
• Spodní skříňky by namísto dvířek měly být tvořeny zásuvkami s plno výsuvem, což zajistí přehled o obsahu a snadný přístup.
• Horní skříňky vybavené výklopy (a to i na elektrické ovládání) taktéž usnadní přístup.
• Pro lepší přístup se dnes i pečící trouba umísťuje do výšky pracovní desky. Při její obsluze se tak není nutné ohýbat.
• Dostatek a dostupnost elektrických zásuvek by měla být samozřejmostí.
• Pro pohodlnější obsluhu je vhodné opatřit šuplíky tichým dojezdem, který zbrzdí případnou ránu při zavírání.
• Důležité je také dostatečné osvětlení, zejména pracovní plochy. Lze využít LED světla nebo světelné lišty zabudované do dna horních skříněk.
• Pro třídění odpadu lze do skříňky pod dřezem umístit sestavy nádob, které nám nakládání s odpadem usnadní.

Při zařizování kuchyně je zkrátka třeba myslet na spoustu drobností. Hlavní je, aby kuchyň byla zařízena pro potřeby toho, kdo se v ní bude hlavně pohybovat.

Nejdůležitější vlastností kuchyně je především její funkčnost, kterou neomezují zbytečnosti. Například příliš vysoce posazené horní skříňky s nádobím, k nimž je třeba si přistavit schůdky, jsou skutečnou překážkou. Stejně tak zbytečně hluboké spodní skříňky, do nichž člověk musí po kolenou lézt, aby našel, co potřebuje. Patří sem také různé zbytečné výčnělky, rohy a celkové uspořádání. Jak na to?
Praktičnosti lze snadno dosáhnout rozdělením této místnosti na tři hlavní centra: ukládání (a to jak potravin, tak nádobí), přípravy a vaření, mytí. Jednotlivá centra na sebe musí plynule a logicky navazovat, aby kuchař při přípravě pokrmu nenaběhal kilometry. Proto se doporučuje tato centra uspořádat do trojúhelníku. První bude logicky ukládání potravin (skříň, lednice, mrazák), další je příprava (pracovní plocha s dostatkem místa, šuplíky s nástroji a vybavením, dřez), poté vaření či pečení (varná deska, sporák, mikrovlnná trouba, trouba) a na závěr umýt (dřez, myčka).
Zde je několik užitečných tipů pro usnadnění práce v kuchyni:

• Prostor kolem varné desky by měl být z obou stran po pohodlné odkládání nádobí.
• Pracovní desku je možné při výrobě přizpůsobit výšce postavy jejího majitele.
• Spodní skříňky by namísto dvířek měly být tvořeny zásuvkami s plno výsuvem, což zajistí přehled o obsahu a snadný přístup.
• Horní skříňky vybavené výklopy (a to i na elektrické ovládání) taktéž usnadní přístup.
• Pro lepší přístup se dnes i pečící trouba umísťuje do výšky pracovní desky. Při její obsluze se tak není nutné ohýbat.
• Dostatek a dostupnost elektrických zásuvek by měla být samozřejmostí.
• Pro pohodlnější obsluhu je vhodné opatřit šuplíky tichým dojezdem, který zbrzdí případnou ránu při zavírání.
• Důležité je také dostatečné osvětlení, zejména pracovní plochy. Lze využít LED světla nebo světelné lišty zabudované do dna horních skříněk.
• Pro třídění odpadu lze do skříňky pod dřezem umístit sestavy nádob, které nám nakládání s odpadem usnadní.

Při zařizování kuchyně je zkrátka třeba myslet na spoustu drobností. Hlavní je, aby kuchyň byla zařízena pro potřeby toho, kdo se v ní bude hlavně pohybovat.

Nejdůležitější vlastností kuchyně je především její funkčnost, kterou neomezují zbytečnosti. Například příliš vysoce posazené horní skříňky s nádobím, k nimž je třeba si přistavit schůdky, jsou skutečnou překážkou. Stejně tak zbytečně hluboké spodní skříňky, do nichž člověk musí po kolenou lézt, aby našel, co potřebuje. Patří sem také různé zbytečné výčnělky, rohy a celkové uspořádání. Jak na to?
Praktičnosti lze snadno dosáhnout rozdělením této místnosti na tři hlavní centra: ukládání (a to jak potravin, tak nádobí), přípravy a vaření, mytí. Jednotlivá centra na sebe musí plynule a logicky navazovat, aby kuchař při přípravě pokrmu nenaběhal kilometry. Proto se doporučuje tato centra uspořádat do trojúhelníku. První bude logicky ukládání potravin (skříň, lednice, mrazák), další je příprava (pracovní plocha s dostatkem místa, šuplíky s nástroji a vybavením, dřez), poté vaření či pečení (varná deska, sporák, mikrovlnná trouba, trouba) a na závěr umýt (dřez, myčka).
Zde je několik užitečných tipů pro usnadnění práce v kuchyni:

• Prostor kolem varné desky by měl být z obou stran po pohodlné odkládání nádobí.
• Pracovní desku je možné při výrobě přizpůsobit výšce postavy jejího majitele.
• Spodní skříňky by namísto dvířek měly být tvořeny zásuvkami s plno výsuvem, což zajistí přehled o obsahu a snadný přístup.
• Horní skříňky vybavené výklopy (a to i na elektrické ovládání) taktéž usnadní přístup.
• Pro lepší přístup se dnes i pečící trouba umísťuje do výšky pracovní desky. Při její obsluze se tak není nutné ohýbat.
• Dostatek a dostupnost elektrických zásuvek by měla být samozřejmostí.
• Pro pohodlnější obsluhu je vhodné opatřit šuplíky tichým dojezdem, který zbrzdí případnou ránu při zavírání.
• Důležité je také dostatečné osvětlení, zejména pracovní plochy. Lze využít LED světla nebo světelné lišty zabudované do dna horních skříněk.
• Pro třídění odpadu lze do skříňky pod dřezem umístit sestavy nádob, které nám nakládání s odpadem usnadní.

Při zařizování kuchyně je zkrátka třeba myslet na spoustu drobností. Hlavní je, aby kuchyň byla zařízena pro potřeby toho, kdo se v ní bude hlavně pohybovat.

Nejdůležitější vlastností kuchyně je především její funkčnost, kterou neomezují zbytečnosti. Například příliš vysoce posazené horní skříňky s nádobím, k nimž je třeba si přistavit schůdky, jsou skutečnou překážkou. Stejně tak zbytečně hluboké spodní skříňky, do nichž člověk musí po kolenou lézt, aby našel, co potřebuje. Patří sem také různé zbytečné výčnělky, rohy a celkové uspořádání. Jak na to?
Praktičnosti lze snadno dosáhnout rozdělením této místnosti na tři hlavní centra: ukládání (a to jak potravin, tak nádobí), přípravy a vaření, mytí. Jednotlivá centra na sebe musí plynule a logicky navazovat, aby kuchař při přípravě pokrmu nenaběhal kilometry. Proto se doporučuje tato centra uspořádat do trojúhelníku. První bude logicky ukládání potravin (skříň, lednice, mrazák), další je příprava (pracovní plocha s dostatkem místa, šuplíky s nástroji a vybavením, dřez), poté vaření či pečení (varná deska, sporák, mikrovlnná trouba, trouba) a na závěr umýt (dřez, myčka).
Zde je několik užitečných tipů pro usnadnění práce v kuchyni:

• Prostor kolem varné desky by měl být z obou stran po pohodlné odkládání nádobí.
• Pracovní desku je možné při výrobě přizpůsobit výšce postavy jejího majitele.
• Spodní skříňky by namísto dvířek měly být tvořeny zásuvkami s plno výsuvem, což zajistí přehled o obsahu a snadný přístup.
• Horní skříňky vybavené výklopy (a to i na elektrické ovládání) taktéž usnadní přístup.
• Pro lepší přístup se dnes i pečící trouba umísťuje do výšky pracovní desky. Při její obsluze se tak není nutné ohýbat.
• Dostatek a dostupnost elektrických zásuvek by měla být samozřejmostí.
• Pro pohodlnější obsluhu je vhodné opatřit šuplíky tichým dojezdem, který zbrzdí případnou ránu při zavírání.
• Důležité je také dostatečné osvětlení, zejména pracovní plochy. Lze využít LED světla nebo světelné lišty zabudované do dna horních skříněk.
• Pro třídění odpadu lze do skříňky pod dřezem umístit sestavy nádob, které nám nakládání s odpadem usnadní.

Při zařizování kuchyně je zkrátka třeba myslet na spoustu drobností. Hlavní je, aby kuchyň byla zařízena pro potřeby toho, kdo se v ní bude hlavně pohybovat.

Nejdůležitější vlastností kuchyně je především její funkčnost, kterou neomezují zbytečnosti. Například příliš vysoce posazené horní skříňky s nádobím, k nimž je třeba si přistavit schůdky, jsou skutečnou překážkou. Stejně tak zbytečně hluboké spodní skříňky, do nichž člověk musí po kolenou lézt, aby našel, co potřebuje. Patří sem také různé zbytečné výčnělky, rohy a celkové uspořádání. Jak na to?
Praktičnosti lze snadno dosáhnout rozdělením této místnosti na tři hlavní centra: ukládání (a to jak potravin, tak nádobí), přípravy a vaření, mytí. Jednotlivá centra na sebe musí plynule a logicky navazovat, aby kuchař při přípravě pokrmu nenaběhal kilometry. Proto se doporučuje tato centra uspořádat do trojúhelníku. První bude logicky ukládání potravin (skříň, lednice, mrazák), další je příprava (pracovní plocha s dostatkem místa, šuplíky s nástroji a vybavením, dřez), poté vaření či pečení (varná deska, sporák, mikrovlnná trouba, trouba) a na závěr umýt (dřez, myčka).
Zde je několik užitečných tipů pro usnadnění práce v kuchyni:

• Prostor kolem varné desky by měl být z obou stran po pohodlné odkládání nádobí.
• Pracovní desku je možné při výrobě přizpůsobit výšce postavy jejího majitele.
• Spodní skříňky by namísto dvířek měly být tvořeny zásuvkami s plno výsuvem, což zajistí přehled o obsahu a snadný přístup.
• Horní skříňky vybavené výklopy (a to i na elektrické ovládání) taktéž usnadní přístup.
• Pro lepší přístup se dnes i pečící trouba umísťuje do výšky pracovní desky. Při její obsluze se tak není nutné ohýbat.
• Dostatek a dostupnost elektrických zásuvek by měla být samozřejmostí.
• Pro pohodlnější obsluhu je vhodné opatřit šuplíky tichým dojezdem, který zbrzdí případnou ránu při zavírání.
• Důležité je také dostatečné osvětlení, zejména pracovní plochy. Lze využít LED světla nebo světelné lišty zabudované do dna horních skříněk.
• Pro třídění odpadu lze do skříňky pod dřezem umístit sestavy nádob, které nám nakládání s odpadem usnadní.

Při zařizování kuchyně je zkrátka třeba myslet na spoustu drobností. Hlavní je, aby kuchyň byla zařízena pro potřeby toho, kdo se v ní bude hlavně pohybovat.

Nejlepším postupem je vybrat si hlavní styl, kterým se při zařizování budeme řídit. Proč je důležité zařazovat interiér do určitého stylu? Jednoduše proto, že jedině tak k sobě bude vše ladit. Nehodící se doplňky či mix více stylů působí chaoticky a nevkusně. Je třeba proto dodržet alespoň základní rysy nějakého stylu, protože pak se v místnosti budete dobře cítit. A to je přece základem této činnosti. A z jakých stylů tedy můžeme vybírat?
Anglický styl se vyznačuje především nápadnými úpravami oken, což obsahuje šňůrky na stahování záclon, okenní sedátka s polštářky, sytě barevné tkaniny se složitým vzorem a bohatou strukturou. Dále sem patří jednobarevné koberce navozující útulnou atmosféru a také krb. Podlahy jsou tvořeny především z dlaždic a jsou poskládány do vzorů. Nábytek tvoří kvalitní dřeviny: mahagonové dřevo, dub nebo sekvoje.
Základem venkovského stylu je nízká a měkká pohovka, na níž nechybí vlněná deka či jiná podobná přikrývka. Po jejích stranách nesmí chybět stolky ani lampy s knihami či různými drobnostmi. Dále nesmí chybět kamna na dříví, případně také otevřený krb. Poznávacím rysem je také nadmíra doplňků rozmístěných různě po místnosti.
Podkrovní styl je tvořen moderním koženým křeslem, velkým kobercem, který má obvykle výraznou barvu, taburetem a také obrovskou pohovkou s výraznými potahy. Pohovku pak zpravidla zdobí velké množství kožených nebo plstěných polštářků.
Orientální styl se vyznačuje futony, velmi nízkým nábytkem a rozloženými polštáři po podlaze. Jednotlivé kusy nábytku jsou velmi jednoduché a působí klidným dojmem. Podlahy mívají obvykle světlou barvu, s níž kontrastují stěny z tmavých dřevin (wenge, černý jasan). Co byste zde hledali marně, jsou záclony.
Francouzský styl je založen na kvalitě a hravosti. Typickým rysem je kovový nábytek stočený ve spirálách, neobyčejné tkaniny (žinylka, hedvábí, plátno, samet) a jejich elegantní úpravy. Doplňky by měly působit kvalitním dojmem. Celková atmosféra místnosti by měla být klidná, praktická a zároveň líbivá a elegantní.
Středomořský styl se vyznačuje dávkou neformálnosti. Je tvořen keramickými dlaždicemi na podlaze, krajkovými ubrusy, vyvedením v nevelkém množství barev a robustním nábytkem z masivu, případně také ze železa.

Nejlepším postupem je vybrat si hlavní styl, kterým se při zařizování budeme řídit. Proč je důležité zařazovat interiér do určitého stylu? Jednoduše proto, že jedině tak k sobě bude vše ladit. Nehodící se doplňky či mix více stylů působí chaoticky a nevkusně. Je třeba proto dodržet alespoň základní rysy nějakého stylu, protože pak se v místnosti budete dobře cítit. A to je přece základem této činnosti. A z jakých stylů tedy můžeme vybírat?
Anglický styl se vyznačuje především nápadnými úpravami oken, což obsahuje šňůrky na stahování záclon, okenní sedátka s polštářky, sytě barevné tkaniny se složitým vzorem a bohatou strukturou. Dále sem patří jednobarevné koberce navozující útulnou atmosféru a také krb. Podlahy jsou tvořeny především z dlaždic a jsou poskládány do vzorů. Nábytek tvoří kvalitní dřeviny: mahagonové dřevo, dub nebo sekvoje.
Základem venkovského stylu je nízká a měkká pohovka, na níž nechybí vlněná deka či jiná podobná přikrývka. Po jejích stranách nesmí chybět stolky ani lampy s knihami či různými drobnostmi. Dále nesmí chybět kamna na dříví, případně také otevřený krb. Poznávacím rysem je také nadmíra doplňků rozmístěných různě po místnosti.
Podkrovní styl je tvořen moderním koženým křeslem, velkým kobercem, který má obvykle výraznou barvu, taburetem a také obrovskou pohovkou s výraznými potahy. Pohovku pak zpravidla zdobí velké množství kožených nebo plstěných polštářků.
Orientální styl se vyznačuje futony, velmi nízkým nábytkem a rozloženými polštáři po podlaze. Jednotlivé kusy nábytku jsou velmi jednoduché a působí klidným dojmem. Podlahy mívají obvykle světlou barvu, s níž kontrastují stěny z tmavých dřevin (wenge, černý jasan). Co byste zde hledali marně, jsou záclony.
Francouzský styl je založen na kvalitě a hravosti. Typickým rysem je kovový nábytek stočený ve spirálách, neobyčejné tkaniny (žinylka, hedvábí, plátno, samet) a jejich elegantní úpravy. Doplňky by měly působit kvalitním dojmem. Celková atmosféra místnosti by měla být klidná, praktická a zároveň líbivá a elegantní.
Středomořský styl se vyznačuje dávkou neformálnosti. Je tvořen keramickými dlaždicemi na podlaze, krajkovými ubrusy, vyvedením v nevelkém množství barev a robustním nábytkem z masivu, případně také ze železa.

Nejlepším postupem je vybrat si hlavní styl, kterým se při zařizování budeme řídit. Proč je důležité zařazovat interiér do určitého stylu? Jednoduše proto, že jedině tak k sobě bude vše ladit. Nehodící se doplňky či mix více stylů působí chaoticky a nevkusně. Je třeba proto dodržet alespoň základní rysy nějakého stylu, protože pak se v místnosti budete dobře cítit. A to je přece základem této činnosti. A z jakých stylů tedy můžeme vybírat?
Anglický styl se vyznačuje především nápadnými úpravami oken, což obsahuje šňůrky na stahování záclon, okenní sedátka s polštářky, sytě barevné tkaniny se složitým vzorem a bohatou strukturou. Dále sem patří jednobarevné koberce navozující útulnou atmosféru a také krb. Podlahy jsou tvořeny především z dlaždic a jsou poskládány do vzorů. Nábytek tvoří kvalitní dřeviny: mahagonové dřevo, dub nebo sekvoje.
Základem venkovského stylu je nízká a měkká pohovka, na níž nechybí vlněná deka či jiná podobná přikrývka. Po jejích stranách nesmí chybět stolky ani lampy s knihami či různými drobnostmi. Dále nesmí chybět kamna na dříví, případně také otevřený krb. Poznávacím rysem je také nadmíra doplňků rozmístěných různě po místnosti.
Podkrovní styl je tvořen moderním koženým křeslem, velkým kobercem, který má obvykle výraznou barvu, taburetem a také obrovskou pohovkou s výraznými potahy. Pohovku pak zpravidla zdobí velké množství kožených nebo plstěných polštářků.
Orientální styl se vyznačuje futony, velmi nízkým nábytkem a rozloženými polštáři po podlaze. Jednotlivé kusy nábytku jsou velmi jednoduché a působí klidným dojmem. Podlahy mívají obvykle světlou barvu, s níž kontrastují stěny z tmavých dřevin (wenge, černý jasan). Co byste zde hledali marně, jsou záclony.
Francouzský styl je založen na kvalitě a hravosti. Typickým rysem je kovový nábytek stočený ve spirálách, neobyčejné tkaniny (žinylka, hedvábí, plátno, samet) a jejich elegantní úpravy. Doplňky by měly působit kvalitním dojmem. Celková atmosféra místnosti by měla být klidná, praktická a zároveň líbivá a elegantní.
Středomořský styl se vyznačuje dávkou neformálnosti. Je tvořen keramickými dlaždicemi na podlaze, krajkovými ubrusy, vyvedením v nevelkém množství barev a robustním nábytkem z masivu, případně také ze železa.

Nejlepším postupem je vybrat si hlavní styl, kterým se při zařizování budeme řídit. Proč je důležité zařazovat interiér do určitého stylu? Jednoduše proto, že jedině tak k sobě bude vše ladit. Nehodící se doplňky či mix více stylů působí chaoticky a nevkusně. Je třeba proto dodržet alespoň základní rysy nějakého stylu, protože pak se v místnosti budete dobře cítit. A to je přece základem této činnosti. A z jakých stylů tedy můžeme vybírat?
Anglický styl se vyznačuje především nápadnými úpravami oken, což obsahuje šňůrky na stahování záclon, okenní sedátka s polštářky, sytě barevné tkaniny se složitým vzorem a bohatou strukturou. Dále sem patří jednobarevné koberce navozující útulnou atmosféru a také krb. Podlahy jsou tvořeny především z dlaždic a jsou poskládány do vzorů. Nábytek tvoří kvalitní dřeviny: mahagonové dřevo, dub nebo sekvoje.
Základem venkovského stylu je nízká a měkká pohovka, na níž nechybí vlněná deka či jiná podobná přikrývka. Po jejích stranách nesmí chybět stolky ani lampy s knihami či různými drobnostmi. Dále nesmí chybět kamna na dříví, případně také otevřený krb. Poznávacím rysem je také nadmíra doplňků rozmístěných různě po místnosti.
Podkrovní styl je tvořen moderním koženým křeslem, velkým kobercem, který má obvykle výraznou barvu, taburetem a také obrovskou pohovkou s výraznými potahy. Pohovku pak zpravidla zdobí velké množství kožených nebo plstěných polštářků.
Orientální styl se vyznačuje futony, velmi nízkým nábytkem a rozloženými polštáři po podlaze. Jednotlivé kusy nábytku jsou velmi jednoduché a působí klidným dojmem. Podlahy mívají obvykle světlou barvu, s níž kontrastují stěny z tmavých dřevin (wenge, černý jasan). Co byste zde hledali marně, jsou záclony.
Francouzský styl je založen na kvalitě a hravosti. Typickým rysem je kovový nábytek stočený ve spirálách, neobyčejné tkaniny (žinylka, hedvábí, plátno, samet) a jejich elegantní úpravy. Doplňky by měly působit kvalitním dojmem. Celková atmosféra místnosti by měla být klidná, praktická a zároveň líbivá a elegantní.
Středomořský styl se vyznačuje dávkou neformálnosti. Je tvořen keramickými dlaždicemi na podlaze, krajkovými ubrusy, vyvedením v nevelkém množství barev a robustním nábytkem z masivu, případně také ze železa.

Nejlepším postupem je vybrat si hlavní styl, kterým se při zařizování budeme řídit. Proč je důležité zařazovat interiér do určitého stylu? Jednoduše proto, že jedině tak k sobě bude vše ladit. Nehodící se doplňky či mix více stylů působí chaoticky a nevkusně. Je třeba proto dodržet alespoň základní rysy nějakého stylu, protože pak se v místnosti budete dobře cítit. A to je přece základem této činnosti. A z jakých stylů tedy můžeme vybírat?
Anglický styl se vyznačuje především nápadnými úpravami oken, což obsahuje šňůrky na stahování záclon, okenní sedátka s polštářky, sytě barevné tkaniny se složitým vzorem a bohatou strukturou. Dále sem patří jednobarevné koberce navozující útulnou atmosféru a také krb. Podlahy jsou tvořeny především z dlaždic a jsou poskládány do vzorů. Nábytek tvoří kvalitní dřeviny: mahagonové dřevo, dub nebo sekvoje.
Základem venkovského stylu je nízká a měkká pohovka, na níž nechybí vlněná deka či jiná podobná přikrývka. Po jejích stranách nesmí chybět stolky ani lampy s knihami či různými drobnostmi. Dále nesmí chybět kamna na dříví, případně také otevřený krb. Poznávacím rysem je také nadmíra doplňků rozmístěných různě po místnosti.
Podkrovní styl je tvořen moderním koženým křeslem, velkým kobercem, který má obvykle výraznou barvu, taburetem a také obrovskou pohovkou s výraznými potahy. Pohovku pak zpravidla zdobí velké množství kožených nebo plstěných polštářků.
Orientální styl se vyznačuje futony, velmi nízkým nábytkem a rozloženými polštáři po podlaze. Jednotlivé kusy nábytku jsou velmi jednoduché a působí klidným dojmem. Podlahy mívají obvykle světlou barvu, s níž kontrastují stěny z tmavých dřevin (wenge, černý jasan). Co byste zde hledali marně, jsou záclony.
Francouzský styl je založen na kvalitě a hravosti. Typickým rysem je kovový nábytek stočený ve spirálách, neobyčejné tkaniny (žinylka, hedvábí, plátno, samet) a jejich elegantní úpravy. Doplňky by měly působit kvalitním dojmem. Celková atmosféra místnosti by měla být klidná, praktická a zároveň líbivá a elegantní.
Středomořský styl se vyznačuje dávkou neformálnosti. Je tvořen keramickými dlaždicemi na podlaze, krajkovými ubrusy, vyvedením v nevelkém množství barev a robustním nábytkem z masivu, případně také ze železa.